vyšumět

čeština

výslovnost

• IPA: [vɪʃʊmɲɛt]

dělení

• vy-šu-mět

sloveso

• dokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	vyšumím	vyšumíš	vyšumí	vyšumíme	vyšumíte	vyšumějí / vyšumí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	vyšuměj / vyšum	vyšumějme / vyšumme	vyšumějte / vyšumte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	vyšuměl	vyšuměla	vyšumělo	vyšuměli	vyšuměly	vyšuměla
trpné	vyšuměn	vyšuměna	vyšuměno	vyšuměni	vyšuměny	vyšuměna

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	vyšuměv	vyšuměvši	vyšuměvše

význam

1. s šuměním uniknout, vyprchat
2. (přeneseně, v publicistice) skončit bez výsledku nebo výraznějšího povšimnutí

související

• vyšumění
• šumět