skončit

čeština

výslovnost

• IPA: [skɔnt͡ʃɪt]

dělení

• skon-čit

sloveso

• dokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	skončím	skončíš	skončí	skončíme	skončíte	skončí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	skonči	skončeme	skončete

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	skončil	skončila	skončilo	skončili	skončily	skončila
trpné	skončen	skončena	skončeno	skončeni	skončeny	skončena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	skončiv	skončivši	skončivše

význam

1. přestat s činností
   • V práci skončil o hodinu dřív.
2. špatně dopadnout
   • Skončil na záchytce.
3. zemřít
   • Skončil pod koly tramvaje.
4. ukončit s nějakým výsledkem
   • Skončila ve firemním závodě na posledním místě.

překlady

1. přestat s činností

   • angličtina: end, finish
   • italština: terminare
   • němčina: beenden, abschließen
   • polština: skończyć
   • slovenština: skončiť
2. dopadnout špatně

   • angličtina: end up
3. —
4. umístit se

   • angličtina: end up
   • řečtina: καταλήγω

související

• končit
• skončený
• skoncovat