vykřičník
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [vɪkr̝̊ɪtʃɲiːk]
dělení
[editovat]- vy-křič-ník
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský neživotný
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | vykřičník | vykřičníky |
| genitiv | vykřičníku | vykřičníků |
| dativ | vykřičníku | vykřičníkům |
| akuzativ | vykřičník | vykřičníky |
| vokativ | vykřičníku | vykřičníky |
| lokál | vykřičníku | vykřičnících |
| instrumentál | vykřičníkem | vykřičníky |
význam
[editovat]- interpunkční znaménko (!) zpravidla používané pro ukončení věty rozkazovací nebo zvolací, po citoslovci nebo ke zdůraznění věty oznamovací
- (archaicky) citoslovce
překlady
[editovat]- interpunkční znaménko
- angličtina: exclamation mark
- němčina: Ausrufezeichen s
- —
synonyma
[editovat]- (archaicky) vzvolavník, zvolavník, rozkazník[1]
- —
související
[editovat]poznámky
[editovat]externí odkazy
[editovat]
Článek Vykřičník ve Wikipedii
