vyslepičit

čeština

výslovnost

• IPA: [vɪslɛpɪt͡ʃɪt]

dělení

• vy-sle-pi-čit

sloveso

• dokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	vyslepičím	vyslepičíš	vyslepičí	vyslepičíme	vyslepičíte	vyslepičí

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	vyslepič	vyslepičme	vyslepičte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	vyslepičil	vyslepičila	vyslepičilo	vyslepičili	vyslepičily	vyslepičila
trpné	vyslepičen	vyslepičena	vyslepičeno	vyslepičeni	vyslepičeny	vyslepičena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	vyslepičiv	vyslepičivši	vyslepičivše

význam

1. (v obecném jazyce, expresivně) prozradit, co mělo zůstat v tajnosti

synonyma

1. vykecat, vytlachat, vyžvanit, vyzvonit, vybreptat

poznámky

• Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2013-05-25]. Heslo vyslepičit.