zuigen

nizozemština

výslovnost

• IPA: [ˈzœy̯.ɣə(n)]  zuigen^{? • info}

etymologie

Přes staroholandštinu z předpokládaného pragermánského *sūganą. Takto příbuzné např. s německým saugen, islandským sjúga nebo, vzdáleněji, latinským sūgĕre.

sloveso

• nepravidelné silné
• tranzitivní

časování

kategorie	tvar
infinitiv	zuigen
1. osoba	zuig
3. osoba	zuigt
množné číslo	zuigen
préteritum	zoog
prét. množ. č.	zogen
perfektum	gezogen

význam

1. sát, cucat
   • Het biggetje zoog uit de speen van zijn moeder. – Selátko sálo ze struku své matky.
2. (hovorově, přeneseně) otravovat, prudit, kibicovat, rejpat
3. vysávat, luxovat
4. (hovorově, přeneseně) stát za prd, být k ničemu

související

• zuigeling
• zuiger
• zuigreflex
• zuigpomp
• wegzuigen
• leegzuigen
• duimzuigen
• inzuigen
• zuigkracht
• zuigworm
• zuigbuis
• zuiging
• opzuigen

fráze a idiomy

• iets uit de duim zuigen