jev

čeština

výslovnost

• IPA: [jɛf]

dělení

• jev

etymologie

Deverbativum od jevit (se), vyvinuté ze staročeského jěv, deverbativa od jěviti, které má ekvivalenty ve všech slovanských jazycích. To pochází z praslovanského *aviti sę, odvozeného z indoevropského *au- („vnímat“).

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	jev	jevy
genitiv	jevu	jevů
dativ	jevu	jevům
akuzativ	jev	jevy
vokativ	jeve	jevy
lokál	jevu	jevech
instrumentál	jevem	jevy

význam

1. fakt, proces nebo událost, který je možno smyslově pozorovat
   • Komplexnost soudobých lidských společností přináší stále nové sociální jevy.
   • Z hlediska pravděpodobnosti lze každý náhodný jev charakterizovat množinou všech možných výsledků.

překlady

smyslově pozorovatelná událost

• angličtina: phenomenon ^(en), event ^(en), effect ^(en)
• francouzština: phénomène ^(fr) m, (fyzikální) effet ^(fr) m
• latina: res ^(la) ž, species ^(la) ž, visum ^(la) s
• němčina: Erscheinung ^(de) ž
• ruština: явление ^(ru) s
• slovenština: jav ^(sk) m
• slovinština: pojav ^(sl) m

synonyma

1. úkaz, fenomén

související

• jevit (se), jevový
• jeviště, jevištní
• vyjevit, výjev
• zjevit (se), zjev, zjevný, zjevně, zjevení,
• objevit (se), objev, objevitel
• projevit (se), projev
• najevo