jev

Z Wikislovníku

Obsah 1 čeština 1.1 výslovnost 1.2 dělení 1.3 etymologie 1.4 podstatné jméno 1.4.1 skloňování 1.4.2 význam 1.4.3 synonyma 1.4.4 související 1.4.5 překlad 2 poznámky

[editovat] čeština

[editovat] výslovnost

• IPA: [jɛf]

[editovat] dělení

• jev, mn. je·vy

[editovat] etymologie

Deverbativum od jevit (se), vyvinuté ze staročeského jěv, deverbativa od jěviti,^[1] které má ekvivalenty ve všech slovanských jazycích. To pochází z praslovanského *aviti sę, odvozeného z indoevropského *au- („vnímat“).^[2]

[editovat] podstatné jméno

• rod mužský neživotný

[editovat] skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	jev	jevy
genitiv	jevu	jevů
dativ	jevu	jevům
akuzativ	jev	jevy
vokativ	jeve	jevy
lokál	jevu	jevech
instrumentál	jevem	jevy

[editovat] význam

1. fakt, proces nebo událost, který je možno smyslově pozorovat

   Komplexnost soudobých lidských společností přináší stále nové sociální jevy.

   Z hlediska pravděpodobnosti lze každý náhodný jev charakterizovat množinou všech možných výsledků.

[editovat] synonyma

1. úkaz, fenomén

[editovat] související

• jevit (se), jevový
• jeviště, jevištní
• vyjevit, výjev
• zjevit (se), zjev, zjevný, zjevně, zjevení,
• objevit (se), objev, objevitel
• projevit (se), projev
• najevo

[editovat] překlad

anglicky: phenomenon (en), event (en), effect (en) francouzsky: phénomène (fr) m, (fyzikální) effet (fr) m latinsky: rēs (la) ž, speciēs (la) ž, vīsum (la) s

německy: Erscheinung (de) ž rusky: явление (ru) s slovensky: jav (sk) m

[editovat] poznámky

1. ↑ GEBAUER, Jan. Slovník staročeský. Díl I [A–J]. 2. nezměněné vydání. Praha: Academia, 1970. Heslo „jěv“, s. 640.
2. ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „jevit (se)“, s. 249.