klíční

čeština

výslovnost

• IPA: [kliːt͡ʃɲiː]

dělení

• klíč-ní

přídavné jméno

• měkké

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	klíční	klíční	klíční	klíční	klíční	klíční	klíční	klíční
genitiv	klíčního	klíčního	klíční	klíčního	klíčních	klíčních	klíčních	klíčních
dativ	klíčnímu	klíčnímu	klíční	klíčnímu	klíčním	klíčním	klíčním	klíčním
akuzativ	klíčního	klíční	klíční	klíční	klíční	klíční	klíční	klíční
vokativ	klíční	klíční	klíční	klíční	klíční	klíční	klíční	klíční
lokál	klíčním	klíčním	klíční	klíčním	klíčních	klíčních	klíčních	klíčních
instrumentál	klíčním	klíčním	klíční	klíčním	klíčními	klíčními	klíčními	klíčními

význam

1. (zastarale) související s klíčem
   • Sotva však byl otec dvéře besídky uzavřel, již Karolinka několika lehounkými skoky byla u nich, a jak to již ve zvyku měla, ucho na klíční dírku přiložila.
2. související s kostí mezi hrudní kostí a lopatkou
   • Tam narazil na hlídkujícího vojáčka, jenž ihned vykřikl výstrahu a strhl pušku; ale než mohl střelit, začal se s ním ten kdosi cloumat, vyrval mu pušku z ruky a zlomil mu pažbou klíční kost.
3. související s klíčením
   • Pylová zrnka padnuvší na povrch blizny klíčí, t. j. vyhánějí pylové vaky v podobě tenkých jednoduchých vlakének, jež jako nějaké klíční hyfy parasitických hub prorůstají pletivem blizny.

překlady

1. —
2. přívlastek lidské kosti

   • angličtina: clavicular
   • francouzština: claviculaire
   • italština: clavicolare
   • latina: clavicularis
   • němčina: Schlüssel-
   • ruština: ключичный
   • slovenština: kľúčny
3. —

synonyma

1. (neutrálně) klíčový
2. (v lékařství) klavikulární
3. —