klíč

čeština

výslovnost

• IPA: [kliːtʃ],  klíč^{? • info}

dělení

• klíč

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	klíč	klíče
genitiv	klíče	klíčů
dativ	klíči	klíčům
akuzativ	klíč	klíče
vokativ	klíči	klíče
lokál	klíči	klíčích
instrumentál	klíčem	klíči

význam

1. předmět určený pro vsunutí do zámku, umožňující pak svým otáčením zamykání
   • Musím si nechat zhotovit duplikát ztraceného klíče od vchodu do domu.
2. nástroj pro otáčení šroubů či matic
   • Matku je nutné dobře utáhnout klíčem, aby se při chodu motoru nepovolila.
3. (přeneseně) prvek, jehož ovládnutí umožňuje kontrolu nad další oblastí
   • Úžiny Dardanely a Bospor jsou klíčem k Černému moři.
4. (v hudbě) symbol označující v notové osnově rozložení tónů
   • V notách pro klavír se používá houslový a basový klíč.
5. kniha, umožňující určování druhů přírodnin
   • Podle klíče k určování listnatých stromů jsme určili, že zmiňovaný strom je javor babyka.

překlady

předmět pro zamykání

angličtina: key (en) finština: avain (fi) francouzština: clef (fr) ž, clé (fr) ž italština: chiave (it) ž lotyština: atslēga (lv) němčina: Schlüssel (de) m

norština: nøkkel (no) polština: klucz (pl) m slovenština: kľúč (sk) m srbština: кључ (sr) m, ključ (sr) m španělština: llave (es) ž

nástroj pro otáčení šroubů a matic

angličtina: wrench (en), spanner (en) francouzština: clef (fr) ž, clé (fr) ž lotyština: atslēga (lv)

němčina: Schlüssel (de) m slovenština: kľúč (sk) m

prvek, jehož ovládnutí umožňuje kontrolu nad další oblastí

angličtina: clue (en)

související

• klíčový
• klíček
• klíčník
• na klíč

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, rev. 2007-10-18, [cit. 2011-03-08]. Heslo klíč.