oblak

čeština

dělení

• ob-lak

etymologie

Z praslovanského slova *obolkъ.

výslovnost

• IPA: [ɔblak]
•  oblak^{? • info}

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	oblak	oblaky/oblaka
genitiv	oblaku	oblaků/oblak
dativ	oblaku	oblakům/oblakám
akuzativ	oblak	oblaky/oblaka
vokativ	oblaku	oblaky/oblaka
lokál	oblaku	oblacích/oblakách
instrumentál	oblakem	oblaky

význam

1. nepravidelný útvar v atmosféře tvořený drobnými kapičkami vody nebo krystalky ledu
   • Oblaky pokryly oblohu nad fjordem a začalo pršet.
2. uskupení prachu, páry nebo kouře
   • Od kopyt koní se zvedl oblak prachu.

synonyma

1. mrak

překlady

albánština: re (sq) ž angličtina: cloud (en) arabština: سحابة (ar), غيمة (ar) bretonština: koumoul (br) pomnožné koumoulenn singular ž čínština: 雲 (zh), 云 (zh) (yún) dánština: sky (da) esperanto: nubo (eo) finština: pilvi (fi) francouzština: nuage (fr) m hebrejština: ענן (he) m chorvatština: oblak (hr) m irština: scamaill (ga) italština: nuvola (it) ž, nube (it) ž, nebbia (it) ž japonština: 雲 (ja) (くも, kumo) katalánština: núvol (ca) m korejština: 구름 (ko) (gureum) latina: nubis (la)

maďarština: felhő (hu) němčina: Wolke (de) ž nizozemština: wolk (nl) ž norština: sky (no) polština: chmura (pl) ž, obłok (pl) m portugalština: nuvem (pt) ž rumunština: nor (ro) m ruština: облако (ru) (óblako) s řečtina: νέφος (el) (nephos), synnephia slovenština: oblak (sk) m slovinština: oblak (sl) m srbština: облак (sr) m staroslověnština: облакъ (cu) m španělština: nube (es) švédština: moln (sv) velština: cwmwl (cy) m