Z Wikislovníku
- ob·lak, mn. ob·la·ky, ob·la·ka
Z praslovanského slova *obolkъ.
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
oblak |
oblaky/oblaka |
| genitiv |
oblaku |
oblaků/oblak |
| dativ |
oblaku |
oblakům/oblakám |
| akuzativ |
oblak |
oblaky/oblaka |
| vokativ |
oblaku |
oblaky/oblaka |
| lokál |
oblaku |
oblacích/oblakách |
| instrumentál |
oblakem |
oblaky |
- nepravidelný útvar v atmosféře tvořený drobnými kapičkami vody nebo krystalky ledu
- Oblaky pokryly oblohu nad fjordem a začalo pršet.
- uskupení prachu, páry nebo kouře
- Od kopyt koní se zvedl oblak prachu.
- mrak