překvapení

čeština

výslovnost

• IPA: [pr̝̊ɛkvapɛɲiː]
•  překvapení^{? • info}

dělení

• pře-kva-pe-ní

podstatné jméno

• rod střední

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	překvapení	překvapení
genitiv	překvapení	překvapení
dativ	překvapení	překvapením
akuzativ	překvapení	překvapení
vokativ	překvapení	překvapení
lokál	překvapení	překvapeních
instrumentál	překvapením	překvapeními

význam

1. předem neočekávaná a překvapující událost
   • Prosím, raději už žádná překvapení.

překlady

neočekávaná událost

• angličtina: surprise ^(en)
• francouzština: surprise ^(fr) ž
• němčina: Überraschung ^(de) ž
• polština: niespodzianka ^(pl) ž
• slovenština: prekvapenie ^(sk) s

související

• překvapit
• překvapovat
• překvapující
• překvapivý

přídavné jméno

význam

1. nominativ a vokativ plurálu rodu mužského životného adjektiva překvapený