Možná hledáte pouť nebo Pout.
podstatné jméno (1)[editovat]
| pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
| nominativ
|
pout
|
pouty
|
| genitiv
|
poutu
|
poutů
|
| dativ
|
poutu
|
poutům
|
| akuzativ
|
pout
|
pouty
|
| vokativ
|
poute
|
pouty
|
| lokál
|
poutu / poutě
|
poutech
|
| instrumentál
|
poutem
|
pouty
|
- (zastarale) cesta, putování
- (zastarale) pouť, cestování na posvátné místo
- (zastarale) pouť svátek, na který přicházejí poutníci
- pouť, cesta, výprava
- pouť
- pouť
podstatné jméno (2)[editovat]
| pád \ číslo
|
jednotné
|
množné
|
| nominativ
|
pout
|
pouti
|
| genitiv
|
pouti
|
poutí
|
| dativ
|
pouti
|
poutem
|
| akuzativ
|
pout
|
pouti
|
| vokativ
|
pouti
|
pouti
|
| lokál
|
pouti
|
poutech
|
| instrumentál
|
poutí
|
poutmi
|
- (zastarale) cesta, putování
- (zastarale) pouť, cestování na posvátné místo
- (zastarale) pouť svátek, na který přicházejí poutníci
- pouť, cesta, výprava
- pouť
- pouť
podstatné jméno (3)[editovat]
- genitiv plurálu substantiva pouto
podstatné jméno (4)[editovat]
- genitiv pomnožného substantiva pouta
| kategorie
|
tvar
|
| infinitiv
|
pout
|
| 3. osoba
|
pouts
|
| préteritum
|
pouted
|
| perfektum
|
pouted
|
| vid průběhový
|
pouting
|
- špulit, našpulit
- ↑ KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. Svazek 2. Praha : František Šimáček, 1880. Dostupné online. Heslo „pout“, s. 833.
- ↑ VÁŠA, Pavel; TRÁVNÍČEK, František. Slovník jazyka českého. 3., přepracované a doplněné vyd. Praha : Fr. Borový, 1946. 1765 s. Heslo „pout“, s. 1217.
