reptat

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˈrep.tat]

dělení[editovat]

  • rep-tat

etymologie[editovat]

Vychází z praslovanského *rъpъtati, *ropotati, které je onomatopoické. Od něj pak následovníci ve všech slovanských jazycích, např. české roptat, polské nářeční reptać (žvanit), ruské ропта́ть (reptat), slovinské ropotati (drkotat, klapat, rachotit), staroslovanské rъpъtati (mumlat).[1][2]

sloveso[editovat]

  • nedokonavé
  • intranzitivní

časování[editovat]

Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas reptám reptáš reptá reptáme reptáte reptají
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
reptej reptejme reptejte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné reptal reptala reptalo reptali reptaly reptala
trpné reptáno
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný reptaje reptajíc reptajíce

význam[editovat]

  1. (reptat nad + instrumentál, reptat proti + dativ, či bez vazby) hlasitě nebo polohlasně dávat najevo svoji nespokojenost či nesouhlas, zejména vůči (vnucené) autoritě
    • Po zvýšení berní poddaní sice krátce reptali, ale vposledku se podrobili.

překlady[editovat]

  1. verbálně vyjadřovat nespokojenost

synonyma[editovat]

  1. mít řeči, protestovat, hudrovat, remcat, nadávat, hubovat, brblat, bručet si pod vousy, (expresivně) frflat, mektat, žbrblat

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „reptat“, s. 564.
  2. FASMER, Maks. Этимологический онлайн-словарь русского языка. The Tower of Babel (starling.rinet.ru), [cit. 2022-01-02]. Heslo ропот. (rusky)