skončit

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [skɔnt͡ʃɪt]

dělení[editovat]

  • skon-čit

sloveso[editovat]

  • dokonavé

časování[editovat]

oznamovací způsob
Budoucí čas
Osoba Singulár Plurál
1. skončím skončíme
2. skončíš skončíte
3. skončí skončí
rozkazovací způsob
Osoba Singulár Plurál
1. skončeme
2. skonči skončete
3.
příčestí
Příčestí minulé
Rod Singulár Plurál
mužský životný skončil skončili
mužský neživotný skončily
ženský skončila
střední skončilo skončila
Příčestí trpné
Rod Singulár Plurál
mužský životný skončen skončeni
mužský neživotný skončeny
ženský skončena
střední skončeno skončena
přechodníky
Přechodník minulý
Rod Singulár Plurál
mužský skončiv skončivše
ženský skončivši
střední

význam[editovat]

  1. přestat s činností
    • V práci skončil o hodinu dřív.
  2. špatně dopadnout
    • Skončil na záchytce.
  3. zemřít
    • Skončil pod koly tramvaje.
  4. ukončit s nějakým výsledkem
    • Skončila ve firemním závodě na posledním místě.

související[editovat]