toulavý

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈtɔʊ̯laviː]

dělení

• tou-la-vý

přídavné jméno

• tvrdé

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	toulavý	toulavý	toulavá	toulavé	toulaví	toulavé	toulavé	toulavá
genitiv	toulavého	toulavého	toulavé	toulavého	toulavých	toulavých	toulavých	toulavých
dativ	toulavému	toulavému	toulavé	toulavému	toulavým	toulavým	toulavým	toulavým
akuzativ	toulavého	toulavý	toulavou	toulavé	toulavé	toulavé	toulavé	toulavá
vokativ	toulavý	toulavý	toulavá	toulavé	toulaví	toulavé	toulavé	toulavá
lokál	toulavém	toulavém	toulavé	toulavém	toulavých	toulavých	toulavých	toulavých
instrumentál	toulavým	toulavým	toulavou	toulavým	toulavými	toulavými	toulavými	toulavými

stupňování

stupeň	tvar
pozitiv	toulavý
komparativ	toulavější
superlativ	nejtoulavější

význam

1. (o domácích zvířatech) takový, který nepatří žádnému pánovi
   • Ty budeš asi ten toulavý pes, salámu ti nalámu, pěkně to sněz.
   • Než, aby se takovému toulavému psovi vyhýbala v autě žena s malými dětmi a havarovala,tak raději takovéhle řešení.
2. takový, který se (často, rád nebo kvůli své profesi) toulá
   • Tu se smlouvá a prodává, volá a vadí, kleje a prosí — tu je smíšenina těch nejrozmanitějších postav: vykrmené drůbežnice a hubené selky, řemeslnice v klobouku a úřednice v prostém čepečku, mladí hospodští a staří hospodáři — potom chátra obojího pohlaví, toulaví prodavači a žebráci.
   • Každej měsíc je jiná štace, čekáš, kam tě uložej, je to fajn, vždyť přece zpívá, třeba smutně, toulavej.
   • Hledal, hledal, až potkal toulavého zpěváka na hubeném koníku, v otřelých šatech, žlutě šedou bradu dávno nestříhanou.

překlady

1. který nepatří žádnému pánovi

   • angličtina: stray, masterless
   • francouzština: errant
   • italština: randagio
   • latina: errabundus, errans
   • němčina: wandernd, Wander-
   • ruština: беспризорный, не имеющий владельца, бездомный
   • řečtina: αδέσποτος, περιπλανώμενος
   • španělština: callejero
2. který se rád toulá

   • angličtina: vagrant, nomadic, itinerant
   • francouzština: vagabond, rôdeur
   • italština: vagabondo, girovagante
   • latina: vagabundus, volgivagus, circumforaneus
   • němčina: wanderlustig, streunend
   • ruština: бродячий, блуждающий
   • řečtina: περιπλανώμενος
   • španělština: vagabundo

synonyma

1. zaběhnutý, (částečně) zdivočelý, neochočený
2. potulný, vagabundský, vagantský, tulácký, (částečně) kočovný, putovní

související

• toulavost
• toulat se
• tulák
• potulný
• potulka