Z Wikislovníku
Ze staročeského spósob, zpósob,[1] které pravděpodobně vychází z praslovanského *sъposobъ („jak jde něco po sobě“), méně pravděpodobně pak z *vъzposobъ.[2] Vychází z praslovanského spojení *po sobě („dělat něco v náležitém pořádku“,[3] což původně ve vojenském významu znamenalo „sestavovat, řadit za sebou“[4]).
[editovat] podstatné jméno
| Substantivum |
singulár |
plurál |
| nominativ |
způsob |
způsoby |
| genitiv |
způsobu |
způsobů |
| dativ |
způsobu |
způsobům |
| akuzativ |
způsob |
způsoby |
| vokativ |
způsobe |
způsoby |
| lokál |
způsobu |
způsobech |
| instrumentál |
způsobem |
způsoby |
- povaha, ráz nebo postup nějakého děje
- nový způsob využití odpadního tepla
- (lingvisticky) gramatická kategorie
- příslovečné určení způsobu
- způsob oznamovací
- (často v plurálu) chování, zvyky
- Má divné způsoby.
- metoda, postup, systém
- –
- chování, charakter, zvyk
1. postup, povaha děje
- anglicky: way (en), manner (en), fashion (en), mode (en), method (en), procedure (en), practice (en)
- francouzsky: mode (fr) m, manière (fr) ž, façon (fr) ž, procédé (fr) m, sorte (fr) ž
- německy: Weise (de) ž, Art (de) ž, Manier (de) ž
|
|
[editovat] fráze a idiomy
- ↑ BĚLIČ, Jaromír; KAMIŠ, Adolf; KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. Hesla „spósob“ a „zpósob“, s. 470, 669.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „způsob“, s. 741.
- ↑ HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. ISBN 80-04-23715-0. Heslo „působiti“, s. 374.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „působit“, s. 520.