děj
Z Wikislovníku
Obsah |
[editovat] čeština
[editovat] výslovnost
- IPA: [ˈɟɛj]
[editovat] dělení
- děj, mn. dě·je
[editovat] etymologie
- Z praslovanského *dějati („činit“), které není doloženo, ale zkonstruováno pomocí historicko-srovnávací metody.[1] Srovnej též s dít se (3. os. sg. děje se).
[editovat] podstatné jméno
- rod mužský neživotný
[editovat] skloňování
| Substantivum | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | děj | děje |
| genitiv | děje | dějů |
| dativ | ději | dějům |
| akuzativ | děj | děje |
| vokativ | ději | děje |
| lokál | ději | dějích |
| instrumentál | dějem | ději |
[editovat] význam
- událost či sled událostí probíhající na určitém místě v určitém čase
- Debata se týkala politických dějů kolem 17. listopadu 1989.
- příběh obsažený v literárním, divadelním či filmovém díle
- Děj filmu se odehrává za druhé světové války.
- Celý děj hry je postaven na jednoduché zápletce.
- (v přírodních vědách) proces, při kterém se mění stav systému
- Při adiabatickém ději nedochází k výměně tepla s okolím.
- (v jazykovědě) obecný význam slovesa použitého ve větě, nebo věty jako celku
- Předmět ve větě vyjadřuje osobu, zvíře, nebo věc, které jsou slovesným dějem zasaženy.
- Vedlejší věta podmínková vyjadřuje podmínku, při které může nastat děj věty hlavní.
[editovat] synonyma
[editovat] související
[editovat] překlady
[editovat] sloveso
[editovat] význam
- rozkazovací způsob slovesa dít
[editovat] fráze a idiomy
[editovat] poznámky
- Internetová jazyková příručka: děj [online]. Ústav pro jazyk český AV ČR, rev. 2008-06-30, [cit. 2009-06-19]. Dostupné online. (česky)
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Leda, 2001. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „děj“, s. 125.