děj

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈɟɛj]
•  děj^{? • info}

dělení

• děj

etymologie

• Z praslovanského *dějati („činit“), které není doloženo, ale zkonstruováno pomocí historicko-srovnávací metody. Srovnej též s dít se (3. os. sg. děje se).

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	děj	děje
genitiv	děje	dějů
dativ	ději	dějům
akuzativ	děj	děje
vokativ	ději	děje
lokál	ději	dějích
instrumentál	dějem	ději

význam

1. událost či sled událostí probíhající na určitém místě v určitém čase
   • Debata se týkala politických dějů kolem 17. listopadu 1989.
2. příběh obsažený v literárním, divadelním či filmovém díle
   • Děj filmu se odehrává za druhé světové války.
   • Celý děj hry je postaven na jednoduché zápletce.
3. (v přírodních vědách) proces, při kterém se mění stav systému
   • Při adiabatickém ději nedochází k výměně tepla s okolím.
4. (v jazykovědě) obecný význam slovesa použitého ve větě, nebo věty jako celku
   • Předmět ve větě vyjadřuje osobu, zvíře, nebo věc, které jsou slovesným dějem zasaženy.
   • Vedlejší věta podmínková vyjadřuje podmínku, při které může nastat děj věty hlavní.

synonyma

1. událost, dění
2. příběh, zápletka
3. proces
4. –

související

• dít se
• dít
• dějiny, dějepis

překlady

1. událost

angličtina: event (en), action (en) němčina: Vorgang (de) m polština: wydarzenie (pl) s

slovenština: dej (sk) m, udalosť (sk) ž španělština: evento (es) m

2. příběh, zápletka

angličtina: plot (en), story (en) němčina: Handlung (de) ž polština: akcja (pl) ž

slovenština: dej (sk) m, zápletka (sk) ž španělština: argumento (es) m, trama (es) ž

3. proces

angličtina: process (en) němčina: Prozess (de) m polština: proces (pl) m

slovenština: dej (sk) m, proces (sk) m španělština: proceso (es) m

sloveso

význam

1. rozkazovací způsob slovesa dít

fráze a idiomy

• děj se co děj

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, rev. 2008-06-30, [cit. 2009-06-19]. Heslo děj.