ďobnout

čeština

výslovnost

• IPA: [ɟɔbnɔʊ̯t]

dělení

• ďob-nout

sloveso

• dokonavé
• tranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	ďobnu	ďobneš	ďobne	ďobneme	ďobnete	ďobnou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	ďobni	ďobněme	ďobněte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	ďobl / ďobnul	ďobla / ďobnula	ďoblo / ďobnulo	ďobli / ďobnuli	ďobly / ďobnuly	ďobla / ďobnula
trpné	ďobnut	ďobnuta	ďobnuto	ďobnuti	ďobnuty	ďobnuta

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	ďobnuv	ďobnuvši	ďobnuvše

význam

1. (o hmyzu) píchnout, bodnout, dát žihadlo
   • (...) potvora moskyt ho ďobnul přímo do zadku.
2. sníst (jen) malý kousek; trochu ochutnat; něco málo pojíst

související

• ďobat