řkouc

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈr̝̊kɔʊ̯t͡s]

dělení

• řkouc

sloveso

význam

1. přechodník přítomný jednotného čísla ženského a středního rodu slovesa říct
   • Babička slyšíc tu radostnou novinu, přikývla hlavou, řkouc: „Chvála Pánubohu, všecko se to dobře spořádalo!“

překlady

1. • němčina: sagend
   • slovenština: vraviac
   • starořečtina: φᾶσα, εἰποῦσα

synonyma

1. pravíc

související

• řka
• řkouce
• vyřknuvši