řkouc

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [r̝̊kɔʊ̯t͡s]

dělení[editovat]

  • řkouc

sloveso[editovat]

význam[editovat]

  1. přechodník přítomný jednotného čísla ženského a středního rodu slovesa říct
    • Babička slyšíc tu radostnou novinu, přikývla hlavou, řkouc: „Chvála Pánubohu, všecko se to dobře spořádalo!“[1]

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. NĚMCOVÁ, Božena. Babička. 7. vyd. Praha : Česká grafická unie, 1924. Kapitola XVIII, s. 226–241.