řkoucí

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈr̩ɦʃɛʊstaːrnɔʊ̯t͡siː]

dělení

• pla-nou-cí

přídavné jméno

• měkké
• slovesné činné nedokonavé
• nestupňovatelné

význam

1. který řekne
   • _

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	řkoucí	řkoucí	řkoucí	řkoucí	řkoucí	řkoucí	řkoucí	řkoucí
genitiv	řkoucího	řkoucího	řkoucí	řkoucího	řkoucích	řkoucích	řkoucích	řkoucích
dativ	řkoucímu	řkoucímu	řkoucí	řkoucímu	řkoucím	řkoucím	řkoucím	řkoucím
akuzativ	řkoucího	řkoucí	řkoucí	řkoucí	řkoucí	řkoucí	řkoucí	řkoucí
vokativ	řkoucí	řkoucí	řkoucí	řkoucí	řkoucí	řkoucí	řkoucí	řkoucí
lokál	řkoucím	řkoucím	řkoucí	řkoucím	řkoucích	řkoucích	řkoucích	řkoucích
instrumentál	řkoucím	řkoucím	řkoucí	řkoucím	řkoucími	řkoucími	řkoucími	řkoucími

synonyma

1. říkající, pravící

související

• řečený
• uřknutí
• takřka
• řkouce, řkouc, řka