štěbetat

čeština

výslovnost

• IPA: [ʃcɛbɛtat]

dělení

• ště-be-tat

varianty

• (řidčeji) štěbotat
• (zřídka, zastarale) štěbetit
• (zastarale, knižně) štěbetati

sloveso

• nedokonavé
• intranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	štěbetám	štěbetáš	štěbetá	štěbetáme	štěbetáte	štěbetají

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	štěbetej	štěbetejme	štěbetejte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	štěbetal	štěbetala	štěbetalo	štěbetali	štěbetaly	štěbetala

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	štěbetaje	štěbetajíc	štěbetajíce

význam

1. (o ptácích) vydávat různé druhy zvuků
   • Kozičky a kravičky, beránci a ovečky tancovali a skákali, slepice kdákaly a kačeny štěbetaly, s rybičkami se honily.
2. (o lidech) rychle nebo soustavně (o něčem) mluvit

synonyma

1. švitořit
2. švitořit

související

• štěbetání
• štěbetávat
• štěbetavý
• štěbetavě
• naštěbětat
• poštěbětat si
• rozštěbětat se
• vyštěbětat
• zaštěbětat

fráze a idiomy

• o tom už si štěbetají vrabci na střeše