вои

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

staroslověnština

[editovat]

etymologie

[editovat]

Z praslov. *vojь;[1] rod mužský; jo-kmenová deklinace.

Srov. stčes. voj – "vojsko";[2] strus. вои – "vojáci".[3]

podstatné jméno

[editovat]
  • rod mužský
  • jo-kmenová deklinace
  • pomnožné

skloňování

[editovat]
Substantivum singulár duál plurál
nominativ вои
genitiv вои
dativ воѥмъ
akuzativ воѩ
vokativ вои
lokál воихъ
instrumentál вои

význam

[editovat]
  1. vojsko, vojáci
    • ѥгда жє ѹзьритє объстоимъ вои иѥрѹсалимъ – Když uvidíte, že Jeruzalém obkličují vojska ... [L 21, 20 – Zogr Mar]
    • азъ чловѣкъ ѥсмь подъ властелъі ѹчинѥнъ • имѣѩ подъ собоѭ воѩ – Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji. [L 7, 8 – Zogr Mar]

slovní spojení

[editovat]
  1. воѩ сътворити – vypravit vojsko, zahájit válku
    • ѳєофилъ воѩ сътвор̑ь на скврьнавъіѩ срацинъі – Theofil vypravil vojsko proti nečistým Saracénům. [L 21, 20 – Zogr Mar]

srovnej

[editovat]
  1. оими

související

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008.
  2. BĚLIČ, Jaromír – KAMIŠ, Adolf – KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. SPN, Praha 1978.
  3. БОГОРОДСКИЙ, Борис Леонидович – ЛИХАЧЁВ, Дмитрий Сергеевич – ТВОРОГОВ, Олег Викторович. Словарь-справочник "Слова о полку Игореве". Наука, Ленинград 1965—1984.