вои
staroslověnština
[editovat]etymologie
[editovat]Z praslov. *vojь;[1] rod mužský; jo-kmenová deklinace.
Srov. stčes. voj – "vojsko";[2] strus. вои – "vojáci".[3]
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský
- jo-kmenová deklinace
- pomnožné
skloňování
[editovat]| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | — | — | вои |
| genitiv | — | — | вои |
| dativ | — | — | воѥмъ |
| akuzativ | — | — | воѩ |
| vokativ | — | — | вои |
| lokál | — | — | воихъ |
| instrumentál | — | — | вои |
význam
[editovat]- vojsko, vojáci
- ѥгда жє ѹзьритє объстоимъ вои иѥрѹсалимъ – Když uvidíte, že Jeruzalém obkličují vojska ... [L 21, 20 – Zogr Mar]
- азъ чловѣкъ ѥсмь подъ властелъі ѹчинѥнъ • имѣѩ подъ собоѭ воѩ – Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji. [L 7, 8 – Zogr Mar]
slovní spojení
[editovat]- воѩ сътворити – vypravit vojsko, zahájit válku
- ѳєофилъ воѩ сътвор̑ь на скврьнавъіѩ срацинъі – Theofil vypravil vojsko proti nečistým Saracénům. [L 21, 20 – Zogr Mar]
srovnej
[editovat]související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ DERKSEN, Rick. Etymological Dictionary of the Slavic Inherited Lexicon. Brill, Leiden and Boston 2008.
- ↑ BĚLIČ, Jaromír – KAMIŠ, Adolf – KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. SPN, Praha 1978.
- ↑ БОГОРОДСКИЙ, Борис Леонидович – ЛИХАЧЁВ, Дмитрий Сергеевич – ТВОРОГОВ, Олег Викторович. Словарь-справочник "Слова о полку Игореве". Наука, Ленинград 1965—1984.