нога
ruština
[editovat]výslovnost
[editovat]
podstatné jméno
[editovat]- rod ženský
skloňování
[editovat]| Substantivum | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | нога́ | но́ги |
| genitiv | ноги́ | но́г |
| dativ | ноге́ | нога́м |
| akuzativ | но́гу | но́ги |
| instrumentál | ного́й, ного́ю | нога́ми |
| lokál | ноге́ | нога́х |
V předložkových spojeních s akuzativem (за́ ногу, на́ ногу, на́ ноги, по́д ноги ad.) padá přízvuk na předložku.
význam
[editovat]srbština
[editovat]varianty
[editovat]podstatné jméno
[editovat]- rod ženský
skloňování
[editovat]| Substantivum | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | но̀га | но̏ге |
| genitiv | но̀ге | но̏гӯ/но́га̄ |
| dativ | но̀зи | но̀гама |
| akuzativ | но̏гу | но̏ге |
| vokativ | но̏го | но̏ге |
| instrumentál | но̀гом | но̀гама |
| lokál | но̀зи | но̀гама |
význam
[editovat]staroslověnština
[editovat]etymologie
[editovat]Z praslov. *nogà; paradigma přízvuku (c);[1] rod ženský; ā-kmenová deklinace.
Srov. čes., sloven. noha; pol. noga; hluž. noha; dluž. noga; rus. нога́ - akuz. но́гу; ukr. нога́ - akuz. но́гу; běl. нага́; bulh. нога́; srbochorv. nòga - akuz. nȍgu; slovin. nóga.[2]
podstatné jméno
[editovat]- rod ženský
- ā-kmenová deklinace
skloňování
[editovat]| Substantivum | singulár | duál | plurál |
|---|---|---|---|
| nominativ | нога | ноѕѣ | ногъі |
| genitiv | ногъі | ногѹ | ногъ |
| dativ | ноѕѣ | ногама | ногамъ |
| akuzativ | ногѫ | ноѕѣ | ногъі |
| vokativ | ного | ноѕѣ | ногъі |
| lokál | ноѕѣ | ногѹ | ногахъ |
| instrumentál | ногоѭ | ногама | ногами |
význam
[editovat]- noha
- ѥгда жє ѹмъі ноѕѣ ихъ • приѩтъ ризъі своѩ и възлєжє пакъі – Když pak umyl nohy jejich, vzal roucho své a posadil se zase. [J 13, 12 – Mar]
slovní spojení
[editovat]- подъ ноѕѣ подъложити – zavrhnout, zapomenout
- нъ вьсє то подъ ноѕѣ подъложь прѣщєниѥ съ възвитиѥмь съмѣшь • винъі искаашє како сѧ бъі съ братиѭ позналъ – ..., nýbrž zavrhl celou odplatu, s užitečným ji spojil а hledal záminku, jak by se bratrům představil. [Supr 367, 22]