שָׁמַ֣עְתִּי וַתִּרְגַּ֣ז בִּטְנִ֗י לְקֹול֙ צָלֲל֣וּ שְׂפָתַ֔י יָבֹ֥וא רָקָ֛ב בַּעֲצָמַ֖י וְתַחְתַּ֣י אֶרְגָּ֑ז אֲשֶׁ֤ר אָנ֙וּחַ֙ לְיֹ֣ום צָרָ֔ה לַעֲלֹ֖ות לְעַ֥ם יְגוּדֶֽנּוּ – Slyšel jsem to a mé útroby se zachvěly, na ten zvuk se mi roztřásly rty. Kostižer vstoupil do mých kostí a zachvěl jsem se na místě pod sebou. Nyní musím klidně čekat na to, až přijde den nouze na lid, který nás obsazuje.[1]
אִם־ כֹּ֤ה יֹֽאמְרוּ֙ אֵלֵ֔ינוּ דֹּ֕מּוּ עַד־ הַגִּיעֵ֖נוּ אֲלֵיכֶ֑ם וְעָמַ֣דְנוּ תַחְתֵּ֔ינוּ וְלֹ֥א נַעֲלֶ֖ה אֲלֵיהֶֽם׃ – Řeknou-li nám, "zůstaňte, dokud k vám nepřijdeme", pak počkáme na svém místě a nebudeme k nim vystupovat.[2]
לֹֽ֣א תַֽעֲשֶׂ֨ה־לְךָ֥֣ פֶ֣֙סֶל֙ ׀ וְכָל־תְּמוּנָ֡֔ה אֲשֶׁ֤֣ר בַּשָּׁמַ֣֙יִם֙ ׀ מִמַּ֡֔עַל וַֽאֲשֶׁ֥ר֩ בָּאָ֖֨רֶץ מִתַָּ֑֜חַת וַאֲשֶׁ֥֣ר בַּמַּ֖֣יִם ׀ מִתַּ֥֣חַת לָאָֽ֗רֶץ – Neučiniž sobě rytiny ani podoby z toho, co je na nebi nad (tebou), z toho, co je na zemi vespod, ani z toho co je ve vodě pod zemí.[3]
