Přeskočit na obsah

Suomi

Z Wikislovníku

Možná hledáte suomi.

finština

[editovat]

výslovnost

[editovat]

dělení

[editovat]
  • Suo-mi

etymologie

[editovat]

Etymologie slova Suomi je různými způsoby vykládána už od 17. století a dodnes není přesně objasněna. Podle nejstarších teorií se mohlo jednat o odvozeninu od finských slov suo („bažina“), suomu („šupina“), nebo kmene suoma- (třetí infinitiv slovesa suoda – „dát“). V současné době už však existují novější výklady, podle kterých byl kmen slova vypůjčen, např. z prabaltského *šāma- nebo z některého indoevropského slova se stejným základem jako starolitevské žmuō a latinské homō („člověk“). Žádná z těchto teorií však nebyla vědci jednomyslně podpořena.[1]

  • Původ slova suo („bažina“) je neznámý, avšak v ostatních uralských jazycích lze najít podobná slova s významy různých vodních ploch, např. jezer a rybníků.[2] Mimo podobnost samotných slov suo a Suomi se proto může jednat i o významovou souvislost, neboť Finsko je známé jako „země tisíců jezer“ (jezer je ve Finsku okolo 188 000 a pokrývají 10 % území) a hojně se zde vyskytují i různé bažiny, rašeliniště a jiné mokřady (zhruba 25 % území). Suomi by mohlo pocházet i ze složeniny suomaa („bažinatá země“, kde slovo maa znamená „země“).[3]
  • Spojitost se slovem suoda („dát, dovolit“), resp. jeho třetím infinitivem suoma-, se poukazuje hned na několika případech (přičemž není určeno, který je ten správný), a to:
    • na slovním spojením Jumalan suoma – „Bohem darovaný (Bohem darovaná země)“[3]
    • na podobnosti osobního ženského jména Suoma, související se slovním spojením onnen suoma – „dítě štěstěny“ (kde onnen je genitiv singuláru slova onni – „štěstí“)[4]
    • na formě slova suomalainen („finský; Fin, Finka“, tradičně by mělo být utvořeno od Suomi pomocí přípony -lainen), kde samohláska před příponou není i jako ve slově Suomi, nýbrž a jako ve slově suoma-. Předpokládá se proto, že slovo suomalainen je od suoma- odvozeno.[1]
  • Prabaltské rekonstruované slovo *šāma- by mohlo být odvozeno od prabaltského slova *zemē (*žeme[3]/*žemē) s významem „země“, které bylo pravděpodobně také základem slov Häme (jedna z finských historických provincií) a saame („sámština“, jazyk Laponska; srov. i severosámské Sápmi – „Laponsko“ a Suopma – „Finsko“).[1] Na možnou spojitost slova Suomi se sámským sabme („sámský“, podobné jako saame zmíněné výše) poukazoval již v 18. století Henrik Gabriel Porthan, výklad odkazující na společný baltský původ všech těchto slov předložil až ve 20. století Kalevi Wiik, který se opírá o archeologické nálezy.[5]

Slovo má své ekvivalenty ve všech baltofinských a sámských jazycích kromě vepštiny, např. karelské Suomi, votské Soomi, estonské Soome, livonské Sūom a severosámské Suopma.[1] Podobné je i litevské Suomija a lotyšské Somija. Ostatní jazyky používají označení odvozené od slova Fenni, mj. i čeština (Finsko).

Název země byl zmíněn už v mírové smlouvě z Pähkinäsaari z roku 1323, a to jako Somewesi (neboli v dnešní finštině Suomenvesi), čímž se mínila odlehlá část Vyborského zálivu, dnes nazývaná jako Suomenvedenpohja. V nejstarších písemných památkách se ale slovem Suomi rozuměla pouze dnešní provincie Varsinais-Suomi (Vlastní Finsko, jihozápad dnešního Finska), a nikoliv tedy celá země, jak je tomu dnes. V psaném jazyce se toto slovo objevuje ve formě suomi až od dob Mikaela Agricoly (1510–1557), který jej používal už v obou významech. Pojem Varsinais-Suomi je neologismus a byl zaveden Paavem Tikkanenem v roce 1843, čímž se od sebe oba významy definitivně rozlišily.[1]

podstatné jméno

[editovat]

skloňování

[editovat]
skloňování podle vzoru ovi
Substantivum singulár plurál
nominativ Suomi
genitiv Suomen
akuzativ Suomen
Suomi
partitiv Suomea
essiv Suomena
translativ Suomeksi
inessiv Suomessa
elativ Suomesta
illativ Suomeen
adessiv Suomella
ablativ Suomelta
allativ Suomelle
abessiv Suometta
komitativ
instruktiv

význam

[editovat]
  1. Finsko

synonyma

[editovat]
  1. Suomen tasavalta

související

[editovat]

slovní spojení

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 HÄKKINEN, Kaisa. Nykysuomen etymologinen sanakirja. Juva : WSOY, 2004. ISBN 978-951-27108-7. Heslo „Suomi“, s. 1210–1211.
  2. HÄKKINEN, Kaisa. Nykysuomen etymologinen sanakirja. Juva : WSOY, 2004. ISBN 978-951-27108-7. Heslo „suo“, s. 1208.
  3. 3,0 3,1 3,2 LINDROOS, Hilkka. Finština (nejen) pro samouky. Praha : LEDA, 2002. ISBN 80-7335-000-9. Kapitola 2, s. 33.
  4. JUTIKKALA, Eino; PIRINEN, Kauko. Dějiny Finska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2006. ISBN 80-7106-406-8. Kapitola 1. Osídlení Finska začíná, s. 17.
  5. Jutikkala a Pirinen, str. 339 (poznámka 5)