homo
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
latina[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [ˈhɔ.moː] (klasická restituovaná)
etymologie[editovat]
Ze staršího hemō, přes praitaličtinu z předpokládaného praindoevropského *ǵʰm̥mṓ — pozemšťan, stvoření z hlíny odvozeného ze základu *dʰéǵʰōm — prsť. Srovnej např. starolitevské žmuõ, resp. litevské žmogùs — člověk, anglické groom, gome, dále pak např. francouzské homme, portugalské homem, italské uomo, okcitánské òme či španělské hombre. Také však srovnej francouzské on či latinské nemo, humus.
podstatné jméno[editovat]
- rod mužský (maskulinum)
- 3. deklinace
skloňování[editovat]
Substantivum | singulár | plurál |
---|---|---|
nominativ | homō | hominēs |
genitiv | hominis | hominum |
dativ | hominī | hominibus |
akuzativ | hominem | hominēs |
vokativ | homō | hominēs |
ablativ | homine | hominibus |
význam[editovat]
- člověk
- Homo doctus in se semper divitias habet. – Učený člověk má v sobě vždy bohatství.
slovní spojení[editovat]
přísloví, rčení a pořekadla[editovat]
- homo sum, nihil humanum a me alienum puto (jsem člověk - nic lidského mi není cizí)
- homo homini lupus (člověk člověku vlkem)
související[editovat]
externí odkazy[editovat]
Rozcestník Homo ve Wikipedii