homo

latina

výslovnost

• IPA: [ˈhɔ.moː] (klasická restituovaná)

etymologie

Ze staršího hemō, přes praitaličtinu z předpokládaného praindoevropského *ǵʰm̥mṓ — pozemšťan, stvoření z hlíny odvozeného ze základu *dʰéǵʰōm — prsť. Srovnej např. starolitevské žmuõ, resp. litevské žmogùs — člověk, anglické groom, gome, dále pak např. francouzské homme, portugalské homem, italské uomo, okcitánské òme či španělské hombre. Také však srovnej francouzské on či latinské nemo, humus.

podstatné jméno

• rod mužský (maskulinum)
• 3. deklinace

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	homō	hominēs
genitiv	hominis	hominum
dativ	hominī	hominibus
akuzativ	hominem	hominēs
vokativ	homō	hominēs
ablativ	homine	hominibus

význam

1. člověk
   • Homo doctus in se semper divitias habet. – Učený člověk má v sobě vždy bohatství.

slovní spojení

• ad hominem
• homo novus

přísloví, rčení a pořekadla

• homo sum, nihil humanum a me alienum puto (jsem člověk - nic lidského mi není cizí)
• homo homini lupus (člověk člověku vlkem)

související

• hūmānus
• homunculus
• semihomo

externí odkazy

• Rozcestník Homo ve Wikipedii