argot

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [ˈʔarɡɔt]

dělení

[editovat]
  • ar-got

podstatné jméno

[editovat]
  • rod mužský neživotný

skloňování

[editovat]
pád \ číslo jednotné množné
nominativ argot argoty
genitiv argotu argotů
dativ argotu argotům
akuzativ argot argoty
vokativ argote argoty
lokál argotu argotech
instrumentál argotem argoty

význam

[editovat]
  1. krycí mluva používaná k utajené komunikaci, například mezi zločinci
    • Český argot čerpal z bohaté studnice výrazů jazyka jidiš, cikánštiny a německé gaunerské hantýrky rotwelsch (kde má onu utajenost naznačovat ono welsch = „vlašsky“, ale konkrétně spíše „všelijak jinak než německy“).[1]
    • Argot však znamená: jazykem vládne jednotlivec, jazyk vládne skutečností. Argot je permanentní negace: rozbíjí daný jazyk, rozbíjí danou skutečnost. Argot se vzpírá proti platnému jazykovému řádu jako přední formě sociální vázanosti; proti jazyku jako útvaru dějinného objektivního ducha. Argot se snaží neustále odhalovat bezpodstatnost jazykové normy a klam jejího vnucování. (…) Nejvyšší francouzská společnost již za Ludvíka XV. si pohrávala s argotem. Paříž mondénní 19. století stále koketuje s argotem; stará horní vrstva projevuje sklon k jazykovému deklasování.[2]

synonyma

[editovat]
  1. hantýrka

související

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. Jan Chloupek: O sociální a územní rozrůzněnosti češtiny. In: Kultura českého jazyka: [sborník]. 1. vyd. Liberec: Severočeské nakladatelství, 1969. 157 s. Str. 68.
  2. Pavel Trost: O pražském argotisování, in Slovo a slovesnost, 1. ročník, Praha 1935

externí odkazy

[editovat]
  • Článek Argot ve Wikipedii