argot

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˈʔarɡɔt]

dělení[editovat]

  • ar-got

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský neživotný

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ argot argoty
genitiv argotu argotů
dativ argotu argotům
akuzativ argot argoty
vokativ argote argoty
lokál argotu argotech
instrumentál argotem argoty

význam[editovat]

  1. krycí mluva používaná k utajené komunikaci, například mezi zločinci
    • Argot však znamená: jazykem vládne jednotlivec, jazyk vládne skutečností. Argot je permanentní negace: rozbíjí daný jazyk, rozbíjí danou skutečnost. Argot se vzpírá proti platnému jazykovému řádu jako přední formě sociální vázanosti; proti jazyku jako útvaru dějinného objektivního ducha. Argot se snaží neustále odhalovat bezpodstatnost jazykové normy a klam jejího vnucování. (…) Nejvyšší francouzská společnost již za Ludvíka XV. si pohrávala s argotem. Paříž mondénní 19. století stále koketuje s argotem; stará horní vrstva projevuje sklon k jazykovému deklasování.[1]

synonyma[editovat]

  1. hantýrka

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. Pavel Trost: O pražském argotisování, in Slovo a slovesnost, 1. ročník, Praha 1935

externí odkazy[editovat]

  • Encyklopedický článek Argot ve Wikipedii