dračice

čeština

výslovnost

• IPA: [drat͡ʃɪt͡sɛ]

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	dračice	dračice
genitiv	dračice	dračic
dativ	dračici	dračicím
akuzativ	dračici	dračice
vokativ	dračice	dračice
lokál	dračici	dračicích
instrumentál	dračicí	dračicemi

význam

1. samice draka
   • A tu se za nimi hnala třetí dračice i rozevřela tlamu svou od země až do nebe.
2. (přeneseně, expresivně) zlá, prudká žena
   • ‚Ach, doufal jsem,‘ pravil, ‚že si ženu beru, zatím mne však jenom divý vzal si čert! […] Žena dračice je — rozehnala mleče, kola zahálejí, hnije podlaha.‘