La lettre se terminait invariablement par une sortie violente contre les planqués des ministères qui les avaient bien au chaud, sans se fouiller, alors qu'eux se les caillaient à faire le poireau dans les tranchées. – Dopis vždy neměnně končil zuřivým výpadem proti těm zašitým ulejvákům z ministerstev, kteří mají koule pěkně v teple, zatímco oni klepou kosu a tvrdnou v zákopech.[1]
