idiot

Možná hledáte Idiot nebo IDiot.

čeština

výslovnost

• IPA: [ɪdɪjɔt]

dělení

• idiot

etymologie

Přes novověké západoevropské jazyky a latinu ze starořeckého ἰδιώτης — doslova soukromník; laik, jež vychází z přídavného jména ἴδιος — zvláštní, osobní, vlastní.
Hanlivého významu nabylo již v antickém Řecku - zhruba ve smyslu nevzdělanec, ignorant, který se nezajímá o život obce, nýbrž jen a pouze o věci vlastní.‎^zdroj?
Srovnej idiom, idiosynkretický.

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	idiot	idioti / idiotové
genitiv	idiota	idiotů
dativ	idiotu / idiotovi	idiotům
akuzativ	idiota	idioty
vokativ	idiote	idioti / idiotové
lokál	idiotu / idiotovi	idiotech
instrumentál	idiotem	idioty

význam

1. (zastarale, v lékařství) člověk postižený idiocií, nejtěžším stupněm oligofrenie
   • Intelektuální schopnosti idiota se pohybují zhruba na úrovni dvouletého dítěte.
2. (vulgárně, hanlivě) hloupý člověk
   • Ty jsi fakt idiot!
   • Kdyby tušila, že je tak popudlivý, musela by být idiot, aby ho dráždila.

překlady

1. člověk postižený idiocií

   • angličtina: idiot
   • francouzština: idiot m
   • japonština: 白痴
   • latina: idiota m
   • litevština: sunkiausio laipsnio silpnaprotys m, (hovorově) idiotas m
   • lotyština: idiots m
   • maďarština: idióta
   • němčina: Idiot m
   • ruština: идиот m
   • slovenština: idiot m
2. hloupý člověk

   • japonština: 馬鹿
   • litevština: idiotas m, debilas m, mulkis m
   • lotyština: muļķis m
   • němčina: Idiot m, (hovorově) Idi m
   • ruština: дурак m

související

• idiocie
• idiotský

slovní spojení

• užitečný idiot

angličtina

výslovnost

• IPA: [ˈɪd.iː.ət]  idiot (USA)^{? • info}

etymologie

Přes starofrancouzské idiote z latinského idiota, které je polatinštělým starořeckým ἰδιώτης — soukromník.

podstatné jméno

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	idiot	idiots

význam

1. pitomec, idiot

související

• idiocy
• idiotic

francouzština

výslovnost

• IPA: [i.djo]  idiot^{? • info}

podstatné jméno

• rod mužský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	idiot	idiots

význam

1. idiot, blbec
   • Je n’ai pas dit qu’il était un idiot ; j’ai dit qu’il en avait l’air. Cela signifie qu'il n’a pas une tête à inspirer confiance à un client. – Neříkal jsem, že je idiot; řekl jsem, že vypadá jako idiot. To znamená, že nemá ksicht, který by vnukl důvěru klientovi.

synonyma

1. con, abruti, crétin, imbécile, moron

související

• idiotisme
• idiot utile
• idiotie
• idiotissime
• idiote

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-10-28, [cit. 2013-12-09]. Heslo idiot.

externí odkazy

• Encyklopedický článek Idiot ve Wikipedii