jev

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • jev

etymologie[editovat]

Deverbativum od jevit (se), vyvinuté ze staročeského jěv, deverbativa od jěviti,[1] které má ekvivalenty ve všech slovanských jazycích. To pochází z praslovanského *aviti sę, odvozeného z indoevropského *au- („vnímat“).[2]

podstatné jméno[editovat]

  • rod mužský neživotný

skloňování[editovat]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ jev jevy
genitiv jevu jevů
dativ jevu jevům
akuzativ jev jevy
vokativ jeve jevy
lokál jevu jevech
instrumentál jevem jevy

význam[editovat]

  1. fakt, proces nebo událost, který je možno smyslově pozorovat
    • Komplexnost soudobých lidských společností přináší stále nové sociální jevy.
    • Z hlediska pravděpodobnosti lze každý náhodný jev charakterizovat množinou všech možných výsledků.

překlady[editovat]

  1. smyslově pozorovatelná událost

synonyma[editovat]

  1. úkaz, fenomén

související[editovat]

sloveso[editovat]

význam[editovat]

  1. druhá osoba jednotného čísla rozkazovacího způsobu slovesa jevit

poznámky[editovat]

  1. GEBAUER, Jan. Slovník staročeský. 2., nezměněné vyd. Díl 1. (A–J). Praha : Academia, 1970. Heslo „jěv“, s. 640.
  2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „jevit (se)“, s. 249.

externí odkazy[editovat]

  • Článek Jev ve Wikipedii
  • Téma Jev ve Wikicitátech