koněberka
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
čeština[editovat]
výslovnost[editovat]
- IPA: [kɔɲɛbɛrka]
dělení[editovat]
- ko-ně-ber-ka
etymologie[editovat]
podstatné jméno[editovat]
- rod mužský životný
skloňování[editovat]
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | koněberka | koněberkové |
| genitiv | koněberky | koněberků |
| dativ | koněberkovi | koněberkům |
| akuzativ | koněberku | koněberky |
| vokativ | koněberko | koněberkové |
| lokál | koněberkovi | koněbercích |
| instrumentál | koněberkou | koněberky |
význam[editovat]
- (archaicky) lehký jezdec a střelec z někdejších vojenských oddílů, které chytaly vojenské koně bez jezdců
- (zřídka) ten, kdo krade nebo zabavuje koně
- V kraji prý řádí zloději koní. Stalo se. Dnes mi jich ukradli celé stádo. Šedesát. Státem vydržovaní koněberkové mi vzali řidičák, techničák a navíc i občanku.[1]
související[editovat]
poznámky[editovat]
- ↑ VANĚČEK, František. Deník chartisty aneb Stalo se v kraji zvykem. 1. vyd. Praha : Primus, 1990. 133 s. ISBN 80-900078-0-5. S. 12.