kůň

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

Možná hledáte kun, Kun, KUN, kūn, Kūn, kǔn, kùn, kún, kůń, kün, kun-, -kun nebo -kün.

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

dělení[editovat]

  • kůň

podstatné jméno (1)[editovat]

  • rod mužský životný
  • rod mužský neživotný (ve významech 2–6)[1]

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ kůň koně
genitiv koně koní / koňů
dativ koni / koňovi koním / koňům
akuzativ koně / (archaicky) kůň[2]) koně
vokativ koni koně
lokál koni / koňovi koních
instrumentál koněm koni / koňmi

význam[editovat]

  1. zvíře, lichokopytník z čeledi koňovitých
    • Nejkrásnější pohled na svět je z hřbetu koně.
    • Koně, koně, mé království za koně![3]
    • Já mám koně, vraný koně, to jsou koně mí.[4]
  2. šachová figura
    • Bílý táhne koněm na a6 a dává černému šach.
  3. gymnastické sportovní nářadí
    • Nyní se naučíme přeskok přes koně našíř.
  4. starší jednotka výkonu odpovídající přibližně výkonu jednoho koně (1)
    • Motor jeho auta má dobrých sedmdesát koní.
  5. (v textilnictví) pás látky, která přebývá nebo chybí
  6. (v dopravě, expresivně) lokomotiva

překlady[editovat]

  1. zvíře
  2. šachová figura
  3. tělocvičné nářadí
  4. jednotka výkonu

synonyma[editovat]

  1. kůň domácí, (samec) hřebec, (knižně) , (zastarale, knižně) komoň
  2. jezdec
  3. koňská síla

související[editovat]

slovní spojení[editovat]

fráze a idiomy[editovat]

přísloví, úsloví a pořekadla[editovat]

podstatné jméno (2)[editovat]

  • rod mužský životný

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ kůň koně / koňové / koni
genitiv koně koní / koňů
dativ koni / koňovi koním / koňům
akuzativ koně koně
vokativ koni koně / koňové / koni
lokál koni / koňovi koních
instrumentál koněm koni / koňmi

význam[editovat]

  1. (hanlivě) (přeneseně, zpravidla o muži) neohrabaný, nešikovný člověk
    • Ty jsi ale kůň!

synonyma[editovat]

  1. nemehlo

poznámky[editovat]

  1. ÚJČ_AV_ČR
  2. Srov. např.: Ukrutný vrah křesťanů císař Valerian válče nešťastně s Peršany byl poražen, zajat a donucen, sloužiti králi jejich Saporovi za podnož, kdykoli vsedal na kůň. In: Ekert, František. Církev vítězná: životy Svatých a Světic Božích: pořadem roku občanského. Svazek třetí. V Praze: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1896. 879 s., [30] l. obr. příl. Dědictví Svatojanské; čís. 83 za rok 1896. (Digitalizovaný dokument NK ČR – http://kramerius.nkp.cz/kramerius/MShowUnit.do?id=8856.) S. 743. Interpunkce původní. Dalších 26 dokladů v diachronním korpusu (všechny jsou starší, časově nejblíž jsou Staré pověsti české, 1894) zde: https://kontext.korpus.cz/view?ctxattrs=word&attr_vmode=visible&pagesize=40&refs=%3Ddoc.biblio&q=~BkerBXEovY&viewmode=kwic&attrs=word&corpname=diakorp_v6&attr_allpos=kw
  3. William Shakespeare: Richard III.
  4. lidová píseň
  • Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, 2008-03-10, [cit. 2012-02-06]. Heslo kůň.
  • Pro významy označující věc podobnou koni se v plurálu používá shoda podmětu s přísudkem podle rodu neživotného (Princovi vraní koně klusali × Jiříkovy dřevěné koně se houpaly).

externí odkazy[editovat]

  • Encyklopedický článek Kůň ve Wikipedii