kuk

čeština

výslovnost

• IPA: [kʊk]

dělení

• kuk

podstatné jméno

• rod mužský neživotný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	kuk	kuky
genitiv	kuku	kuků
dativ	kuku	kukům
akuzativ	kuk	kuky
vokativ	kuku	kuky
lokál	kuku	kucích
instrumentál	kukem	kuky

význam

1. zakukání kukačky
   • Napočítal několik kuků.
2. oči kočky
   • Stočila na něj svoje kočičí kuky.

související

• kukat
• kuku
• koukat

citoslovce

význam

1. naznačuje, že se někdo podíval nebo dívá
   • Kuk! To je ale překvapení!

synonyma

1. baf (oproti kuk má navíc polekat)

fráze a idiomy

• kuk sem, kuk tam
• udělat na koho kuk

švédština

výslovnost

• IPA: [kʉːk]

podstatné jméno

• rod společný

skloňování

Substantivum (i)	singulár		plurál
	neurč.	urč.	neurč.	urč.
nominativ	kuk	kuken	kukar	kukarna
genitiv	kuks	kukens	kukars	kukarnas

význam

1. (vulgárně) čurák, pták (penis)