Přeskočit na obsah

lamentovat

Z Wikislovníku

čeština

[editovat]

výslovnost

[editovat]
  • IPA: [ˈlamɛntɔvat]

dělení

[editovat]
  • la-men-to-vat

etymologie

[editovat]

Z latinského lamentari.

sloveso

[editovat]
  • intranzitivní
  • nedokonavé

časování

[editovat]
Oznamovací způsob
osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas lamentuji (hovorově: lamentuju) lamentuješ lamentuje lamentujeme lamentujete lamentují (hovorově: lamentujou)
Rozkazovací způsob
osoba číslo
jednotné
číslo množné
2. 1. 2.
lamentuj lamentujme lamentujte
Příčestí
rod číslo jednotné číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
činné lamentoval lamentovala lamentovalo lamentovali lamentovaly lamentovala
trpné lamentován lamentována lamentováno lamentováni lamentovány lamentována
Přechodníky
rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
přítomný lamentuje lamentujíc lamentujíce

význam

[editovat]
  1. projevovat žal, nářek, stěžovat si
    • Vůz pozbyl rovnováhy a sřítil se do příkopu. Také kůň byl stržen do příkopu. Hlaváček nad malebnou skupinou lamentoval jako Jeremiáš nad zříceninami Jerusalema, nevěda si ovšem pomoci, poněvadž sotva na nohou stál.[1]

překlady

[editovat]
  1. stěžovat si

synonyma

[editovat]
  1. lamentýrovat, bědovat, naříkat

související

[editovat]

poznámky

[editovat]
  1. V opičce Národní listy, 17. února 1896