loukoť

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈlɔʊ̯kɔc]

dělení

• lou-koť

etymologie

Základem je praslovanský kořen lenk- znamenající ohýbat, podobně jako u luku nebo oblouku.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	loukoť	loukotě
genitiv	loukotě	loukotí
dativ	loukoti	loukotím
akuzativ	loukoť	loukotě
vokativ	loukoti	loukotě
lokál	loukoti	loukotích
instrumentál	loukotí	loukotěmi

význam

1. část skládaného ráfku, v rámci loukoťového kola obvykle přitlačovaná k paprskům obručí
   • Loukoť jich zlatitá, pověčná; na svrchu této obruč pak kovová a přilehlá, div to na pohled.
   • Původní „lustr“ z žebřiňákového kola nahradila reminiscence se zářivkovými loukotěmi.
   • Kolář Melichar Fink z Bregenu v r. 1810 experimentoval s ohýbáním loukotí z jednoho kusu dřeva, v r. 1826 Angličan Isaak Sargent vyrábí loukotě změkčováním dřeva v horké vodě či páře a vlisováním do ohnutého modelu, v r. 1830 Američan Reynolds konstruuje první ohýbací stroj na výrobu loukotí.
   • Marní mi jsou čajoví hosté. Pod skleněnou střechou lezou do mých temper. Mraky. Prostrčit hlavu loukotěmi jedoucího vozu. Zapomínám na ně mluvit. Moře slušívá ničemnicím a šífy navštěvující Sever, šífy z Reykjavíků, z okolků hvězd a vody přílišné.

překlady

1. část ráfku

   • angličtina: felloe, felly, rim
   • francouzština: jante ž
   • hebrejština: חִשּׁוּר m
   • němčina: Felge ž
   • ruština: обод m
   • řečtina: γύρος τροχού m, χείλος s
   • španělština: llanta ž, rin m

související

• loukoťový

slovní spojení

• loukoťové kolo

externí odkazy

• Článek Loukoť ve Wikipedii