loukoť

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˈlɔʊ̯kɔc]

dělení[editovat]

  • lou-koť

etymologie[editovat]

Základem je praslovanský kořen lenk- znamenající ohýbat, podobně jako u luku nebo oblouku.[1]

podstatné jméno[editovat]

  • rod ženský

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ loukoť loukotě
genitiv loukotě loukotí
dativ loukoti loukotím
akuzativ loukoť loukotě
vokativ loukoti loukotě
lokál loukoti loukotích
instrumentál loukotí loukotěmi

význam[editovat]

  1. část skládaného ráfku, v rámci loukoťového kola obvykle přitlačovaná k paprskům obručí
    • Loukoť jich zlatitá, pověčná; na svrchu této obruč pak kovová a přilehlá, div to na pohled.[2]
    • Původní „lustr“ z žebřiňákového kola nahradila reminiscence se zářivkovými loukotěmi.
    • Kolář Melichar Fink z Bregenu v r. 1810 experimentoval s ohýbáním loukotí z jednoho kusu dřeva, v r. 1826 Angličan Isaak Sargent vyrábí loukotě změkčováním dřeva v horké vodě či páře a vlisováním do ohnutého modelu, v r. 1830 Američan Reynolds konstruuje první ohýbací stroj na výrobu loukotí.[3]
    • Marní mi jsou čajoví hosté. Pod skleněnou střechou lezou do mých temper. Mraky. Prostrčit hlavu loukotěmi jedoucího vozu. Zapomínám na ně mluvit. Moře slušívá ničemnicím a šífy navštěvující Sever, šífy z Reykjavíků, z okolků hvězd a vody přílišné.[4]

překlady[editovat]

  1. část ráfku

související[editovat]

slovní spojení[editovat]

poznámky[editovat]

  1. Jiří Rejzek: Český etymologický slovník, LEDA Voznice 2001, heslo loukoť
  2. HOMÉR. Ilias. překlad Antonína ŠKODY
  3. Daniela KARASOVÁ: Dějiny nábytkového umění 4, Praha:Argo 2001 — cit. dle Korpus.cz
  4. Ivan WERNISCH: Zimohrádek, Brno:Petrov, 2004/1965 — cit. dle Korpus.cz

externí odkazy[editovat]

  • Encyklopedický článek Loukoť ve Wikipedii