Podobně jako české maska bylo odvozeno ze starofrancouzského masque — „maska“, doloženého v 16. století, jež bylo přejato z italského maschera, to pak ze středověké latiny, kde masca mělo význam „maska, přízrak, duch, noční můra“. Latinské slovo je nejasného původu, buď z arabského مسخرةmaskharah — „klaun, výsměch“, souvisejícího se سخرةsakhira — „být zesměšněn“, či z provensálského a katalánského mascarar a starofrancouzského mascurer — „začernit (obličej)“, snad odvozeného z germánského kořene; srovnej též okcitánské mascara — „začernit“, vycházejícího z před-indoevropského kořene mask-, černý.[1]
