milostpán
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [mɪlɔstpaːn]
dělení
[editovat]- mi-lost-pán
etymologie
[editovat]Zřejmě se nejedná o složeninu slov milost a pán, ale o hovorově vzniklou zkráceninu spojení jeho milost, pán.[1]
podstatné jméno
[editovat]- rod mužský životný
skloňování
[editovat]| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | milostpán | milostpáni / milostpánové |
| genitiv | milostpána | milostpánů |
| dativ | milostpánu / milostpánovi | milostpánům |
| akuzativ | milostpána | milostpány |
| vokativ | milostpane | milostpáni / milostpánové |
| lokál | milostpánu / milostpánovi | milostpánech |
| instrumentál | milostpánem | milostpány |
význam
[editovat]- (zastarale) zdvořilé označení muže (zejména vysoce postaveného)
- „Ruku líbám, milostpane!“ říkala služka ševci Proškovi, a byl to usmolený, ušňupaný patron ve špinavých podvlekačkách, který chodil celý týden po domě bos a v neděli v pantoflích.[2]
synonyma
[editovat]související
[editovat]poznámky
[editovat]- ↑ Milostpán. Naše řeč, 1930, roč. 14, čís. 6. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ Ignát Herrmann: Pražské figurky