mluvnice

čeština

výslovnost

• IPA: [mlʊvɲɪt͡sɛ]

dělení

• mluv-ni-ce

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	mluvnice	mluvnice
genitiv	mluvnice	mluvnic
dativ	mluvnici	mluvnicím
akuzativ	mluvnici	mluvnice
vokativ	mluvnice	mluvnice
lokál	mluvnici	mluvnicích
instrumentál	mluvnicí	mluvnicemi

význam

1. soubor pravidel určujících, jak daný jazyk pracuje se slovy
   • Dále došla nás značná čásť z grammatického jeho spisu De lingua latina, kde soustavně na základě stoikův a grammatikův alexandrijských probírána byla mluvnice jazyka latinského (etymologie, flexe a syntaxe);
2. kniha resp. učebnice gramatiky (1)
   • Úplně lužické, t. j. lužicky psané mluvnice posud Lužičané nemají.

překlady

1. pravidla jazyka

   • angličtina: grammar
   • francouzština: grammaire ž
   • němčina: Sprachlehre ž, Grammatik ž
2. sepsaná pravidla jazyka

   • francouzština: grammaire ž
   • hornolužická srbština: rěčnica ž
   • němčina: Sprachlehre ž, Grammatik ž

synonyma

1. gramatika, (archaicky) grammatika
2. —

související

• mluva
• mluvit
• mluvící
• mluvený
• mluvnický

externí odkazy

Článek mluvnice ve Wikipedii