mořit

čeština

výslovnost

• IPA: [mɔr̝ɪt]

dělení

• mo-řit

etymologie

• Všeslovanské. – Polské morzyć, ruské морить , srbochorv. moriti. Praslovanské *moriti je kauzativum k *merti (mřít), má tedy význam 'způsobovat mření, umírání', ke střídě samohlásky srovn. mor. Podobné útvary jsou litevské marìnti téhož významu a sanskrtské māráyati 'moří'. Dále viz smrt, mařit, můra.

• Kromě češtiny již jen slovenské moriť, ruské морить téhož významu. Praslovanské *moriti souvisí střídáním samohlásek s *marati 'špinit' (polsky marać, ruským марать téhož významu), příbuzné je asi řecké μορύσσω (moryssó) 'špiním, černím' a snad i litevské moraĩ (pl.) 'plíseň' z indoevropského *mer-/ *mor- 'černit, špinit; špinavá skvrna'. Srovnej i s heslem mourovatý.

sloveso

• tranzitivní
• nedokonavé

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	mořím	moříš	moří	moříme	moříte	moří

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	moř	mořme	mořte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	mořil	mořila	mořilo	mořili	mořily	mořila
trpné	mořen	mořena	mořeno	mořeni	mořeny	mořena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	moře	moříc	moříce

význam

1. hubit, trápit
   • Mořila dítě v kočárku.
2. (ve finančnictví) splácet částečně dluh
3. nechávat (látku) nasáknout kapalinou z důvodu ochrany

překlady

1. trápit

   • angličtina: vex
   • francouzština: empester, vexer
   • polština: morzyć
2. —
3. impregnovat

   • francouzština: enduire

synonyma

1. otravovat, trápit, ubíjet
2. splácet
3. impregnovat

související

• úmor
• úmorný
• zamořit
• mořidlo
• mor
• smrt
• mařit