muzicírovat

čeština

výslovnost

• IPA: [mʊzɪt͡siːrɔvat]

dělení

• mu-zi-cí-ro-vat

sloveso

• nedokonavé
• intranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	muzicíruji / muzicíruju	muzicíruješ	muzicíruje	muzicírujeme	muzicírujete	muzicírují / muzicírujou

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	muzicíruj	muzicírujme	muzicírujte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	muzicíroval	muzicírovala	muzicírovalo	muzicírovali	muzicírovaly	muzicírovala
trpné	muzicírován	muzicírována	muzicírováno	muzicírováni	muzicírovány	muzicírována

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	muzicíruje	muzicírujíc	muzicírujíce

význam

1. (v obecném jazyce) produkovat hudbu (vlastním zpěvem nebo hrou na hudební nástroj)
   • Jednu podmínku si však svatý Dyvré Chájim kladl: Jeho zpěváčci a muzikanti nesměli hrát či zpívat z listu. Všichni musili muzicírovat zpaměti.

související

• muzika
• muzikant
• muzicírování