namluvit

čeština

výslovnost

• IPA: [namlʊvɪt]

dělení

• na-mlu-vit

sloveso

• dokonavé
• tranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	namluvím	namluvíš	namluví	namluvíme	namluvíte	namluví

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	namluv	namluvme	namluvte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	namluvil	namluvila	namluvilo	namluvili	namluvily	namluvila
trpné	namluven	namluvena	namluveno	namluveni	namluveny	namluvena

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	namluviv	namluvivši	namluvivše

význam

1. opatřit (záznam) hlasem
2. přesvědčit (někoho) o nepravdivé skutečnosti

překlady

1. přesvědčit o nepravdě

   • němčina: einreden

související

• namluvit si
• namlouvat
• namluvený
• namluvení
• námluvy

poznámky

• Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2019-04-08]. Heslo namluvit.