očurávat

čeština

výslovnost

• IPA: [ɔt͡ʃʊraːvat]

dělení

• oču-rá-vat

sloveso

• nedokonavé
• tranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
přítomný čas	očurávám	očuráváš	očurává	očuráváme	očuráváte	očurávají

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	očurávej	očurávejme	očurávejte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	očurával	očurávala	očurávalo	očurávali	očurávaly	očurávala
trpné	očuráván	očurávána	očuráváno	očuráváni	očurávány	očurávána

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
přítomný	očurávaje	očurávajíc	očurávajíce

význam

1. opakovaně čurat na nějaký předmět
   • Pejsek nám začal v bytě očurávat, co se dá; sedačku, koberce, židle...

synonyma

1. (vulgárně) ochcávat

související

• očurat
• očuraný