oženit

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈɔʒɛɲɪt]

dělení

• ože-nit

varianty

• (v obecném jazyce) voženit
• (zastarale, knižně) oženiti

sloveso

• dokonavé
• tranzitivní

časování

Oznamovací způsob

osoba	číslo jednotné			číslo množné
	1.	2.	3.	1.	2.	3.
budoucí čas	ožením	oženíš	ožení	oženíme	oženíte	ožení

Rozkazovací způsob

osoba	číslo jednotné	číslo množné
	2.	1.	2.
	ožeň	ožeňme	ožeňte

Příčestí

rod	číslo jednotné			číslo množné
	mužský životný i neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný a ženský	střední
činné	oženil	oženila	oženilo	oženili	oženily	oženila
trpné	oženěn	oženěna	oženěno	oženěni	oženěny	oženěna

Přechodníky

rod	číslo jednotné		číslo množné
	mužský	ženský střední	mužský ženský střední
minulý	oženiv	oženivši	oženivše

význam

1. (o muži) (oženit + akuzativ; + s + instrumentál) dát mu manželku
   • Oženili svého syna s hodnou dívkou.

překlady

1. dát za muže

   • slovenština: oženiť

antonyma

1. rozvést; neoženit

související

• ženit
• ženatý
• oženění
• oženit se
• přiženit se
• vyženit