obligatorní

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʔɔblɪɡatɔrɲiː]

dělení

• ob-li-ga-tor-ní

přídavné jméno

• měkké

skloňování

číslo	jednotné				množné
pád \ rod	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední	mužský životný	mužský neživotný	ženský	střední
nominativ	obligatorní	obligatorní	obligatorní	obligatorní	obligatorní	obligatorní	obligatorní	obligatorní
genitiv	obligatorního	obligatorního	obligatorní	obligatorního	obligatorních	obligatorních	obligatorních	obligatorních
dativ	obligatornímu	obligatornímu	obligatorní	obligatornímu	obligatorním	obligatorním	obligatorním	obligatorním
akuzativ	obligatorního	obligatorní	obligatorní	obligatorní	obligatorní	obligatorní	obligatorní	obligatorní
vokativ	obligatorní	obligatorní	obligatorní	obligatorní	obligatorní	obligatorní	obligatorní	obligatorní
lokál	obligatorním	obligatorním	obligatorní	obligatorním	obligatorních	obligatorních	obligatorních	obligatorních
instrumentál	obligatorním	obligatorním	obligatorní	obligatorním	obligatorními	obligatorními	obligatorními	obligatorními

význam

1. (knižně) závazný, nutný, povinný, obligátní
2. (v biologii) (o cizopasnících) svou existencí vázaný na hostitele

překlady

1. • němčina: obligatorisch
   • polština: obligatoryjny
2. —

antonyma

1. fakultativní
2. příležitostný