odpůrce

čeština

výslovnost

• IPA: [ɔtpuːrt͡sɛ]

dělení

• od-půr-ce

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	odpůrce	odpůrci / odpůrcové
genitiv	odpůrce	odpůrců
dativ	odpůrci / odpůrcovi	odpůrcům
akuzativ	odpůrce	odpůrce
vokativ	odpůrce	odpůrci / odpůrcové
lokál	odpůrci / odpůrcovi	odpůrcích
instrumentál	odpůrcem	odpůrci

význam

1. osoba, která se staví proti určitému stanovisku

překlady

1. oponent

   • angličtina: opponent, opposer, antagonist
   • francouzština: opposant m
   • němčina: Gegner m

synonyma

1. oponent

antonyma

1. příznivec, stoupenec, obránce

související

• odpůrkyně
• odporovat
• odpírat
• odepřít
• odporný
• odpor

poznámky

• Internetová jazyková příručka [online]. Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky, [cit. 2017-04-07]. Heslo odpůrce.