svědčit

Z Wikislovníku
Přejít na: navigace, hledání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˈsvjɛtt͡ʃɪt]

dělení[editovat]

  • svěd-čit

sloveso[editovat]

  • nedokonavé
  • intranzitivní

časování[editovat]

Oznamovací způsob
Osoba Číslo jednotné Číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
Přítomný čas svědčím svědčíš svědčí svědčíme svědčíte svědčí
Rozkazovací způsob
Osoba Číslo
jednotné
Číslo množné
2. 1. 2.
svědči / svědč svědčme svědčete / svědčte
Příčestí
Rod Číslo jednotné Číslo množné
mužský životný
i neživotný
ženský střední mužský
životný
mužský neživotný
a ženský
střední
Činné svědčil svědčila svědčilo svědčili svědčily svědčila
Trpné svědčen svědčena svědčeno svědčeni svědčeny svědčena
Přechodníky
Rod Číslo jednotné Číslo množné
mužský ženský
střední
mužský
ženský
střední
Přítomný svědče svědčíc svědčíce

význam[editovat]

  1. vystupovat, zejména u soudu, jako svědek
  2. (svědčit + o něčem) ukazovat, naznačovat
    • Je dobře, že konečně zjistil, že premiérský post je náročný, ale měl by se naučit pracovat tak, aby mu žilky nepraskaly a neunavoval nás plačtivými vzkazy, které svědčí o neschopnosti delegovat práci a určovat si priority.[1]
  3. (svědčit + dativ) prospívat, být ku prospěchu
    • Tahle strava mi moc nesvědčí.
    • Čtyřletý pobyt v opozičních lavicích jim snad bude svědčit.

překlady[editovat]

  1. vydávat svědectví
  2. naznačovat
  3. být ku prospěchu

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. Erik Tabery: Babiš a zvířený prach, Respekt, 24.února 2018