otorinolaryngologie

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʔɔ.tɔ.rɪ.nɔ.la.rɪŋ.gɔ.lɔ.gɪ.jɛ]

dělení

• oto-ri-no-la-ryn-go-lo-gie

etymologie

Novolatinské otorhinolaryngologia. Utvořeno ze starořeckých základů οὖς, gen.ὠτός — ucho, ῥίς, gen.ῥινός — nos, λάρυγξ — hltan a dále -λογία — věda, nauka. Srovnej např. anglické otitis, rhinoceros, české rinitida, laryngála atd.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

Substantivum	singulár	plurál
nominativ	otorinolaryngologie	otorinolaryngologie
genitiv	otorinolaryngologie	otorinolaryngologií
dativ	otorinolaryngologii	otorinolaryngologiím
akuzativ	otorinolaryngologii	otorinolaryngologie
vokativ	otorinolaryngologie	otorinolaryngologie
lokál	otorinolaryngologii	otorinolaryngologiích
instrumentál	otorinolaryngologií	otorinolaryngologiemi

význam

1. lékařská či veterinární nauka o diagnóze a léčbě nemocí uší, nosu, krku a hlavy
2. oddělení kliniky poskytující ošetření a konzultace pacientům s takovýmito chorobami

překlady

1. věda o chorobách uší, nosní dutiny a hltanu

   • angličtina: otorhinolaryngology
   • francouzština: otorhinolaryngologie ž
   • italština: otorinolaringologia ž
   • latina: otorhinolaryngologia ž
   • němčina: Otorhinolaryngologie ž, Hals-Nasen-Ohren-Heilkunde ž
   • ruština: оториноларингология ž
   • řečtina: ωτορινολαρυγγολογία ž
2. příslušné oddělení v nemocnici či na poliklinice

synonyma

1. otologie, rinologie, laryngologie, (zkratkou) ORL
2. (lidově) ušní nosní krční, (zkratkou) ORL

související

• otorinolaryngologický
• otorinolaryngolog
• otorinolaryngoložka

externí odkazy

• Encyklopedický článek Otorinolaryngologie ve Wikipedii