otorinolaryngologie

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʔɔ.tɔ.rɪ.nɔ.la.rɪŋ.gɔ.lɔ.gɪ.jɛ]

dělení

• oto-ri-no-la-ryn-go-lo-gie

etymologie

Novolatinské otorhinolaryngologia. Utvořeno ze starořeckých základů οὖς, gen.ὠτός — ucho, ῥίς, gen.ῥινός — nos, λάρυγξ — hltan a dále -λογία — věda, nauka. Srovnej např. anglické otitis, rhinoceros, české rinitida, laryngála atd.

podstatné jméno

• rod ženský

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	otorinolaryngologie	otorinolaryngologie
genitiv	otorinolaryngologie	otorinolaryngologií
dativ	otorinolaryngologii	otorinolaryngologiím
akuzativ	otorinolaryngologii	otorinolaryngologie
vokativ	otorinolaryngologie	otorinolaryngologie
lokál	otorinolaryngologii	otorinolaryngologiích
instrumentál	otorinolaryngologií	otorinolaryngologiemi

význam

1. lékařská či veterinární nauka o diagnóze a léčbě nemocí uší, nosu, krku a hlavy
2. oddělení kliniky poskytující ošetření a konzultace pacientům s takovýmito chorobami

překlady

1. věda o chorobách uší, nosní dutiny a hltanu

   • angličtina: otorhinolaryngology
   • francouzština: otorhinolaryngologie ž
   • italština: otorinolaringologia ž
   • latina: otorhinolaryngologia ž
   • němčina: Otorhinolaryngologie ž, Hals-Nasen-Ohren-Heilkunde ž
   • ruština: оториноларингология ž
   • řečtina: ωτορινολαρυγγολογία ž
2. příslušné oddělení v nemocnici či na poliklinice

synonyma

1. otologie, rinologie, laryngologie, (zkratkou) ORL
2. (lidově) ušní nosní krční, (zkratkou) ORL

související

• otorinolaryngologický
• otorinolaryngolog
• otorinolaryngoložka

externí odkazy

• Článek Otorinolaryngologie ve Wikipedii