otroctví

Z Wikislovníku
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

čeština[editovat]

výslovnost[editovat]

  • IPA: [ˈʔɔtrɔt͡stviː]

podstatné jméno[editovat]

  • rod střední

skloňování[editovat]

Substantivum singulár plurál
nominativ otroctví otroctví
genitiv otroctví otroctví
dativ otroctví otroctvím
akuzativ otroctví otroctví
vokativ otroctví otroctví
lokál otroctví otroctvích
instrumentál otroctvím otroctvími

význam[editovat]

  1. sociální praxe, ve které je člověk (nazývaný otrokem) považován za něčí majetek
    • Pro nás v Česku je poměrně obtížné pochopit, co je na stereotypu black-face tak odpudivého a zavrženíhodného, protože nemáme historickou zkušenost s otroctvím. Těžko se vciťujeme do toho, že opakováním stereotypů se probouzejí ozvěny otrokářství.[1]
  2. (přeneseně) stav, kdy je někdo na něčem závislý (drogy, bohatství atd.)

překlady[editovat]

  1. stav, kdy je někdo považován za něčí majetek

související[editovat]

poznámky[editovat]

  1. Kamil Fila: Sirénina zkouška. Krýt se za humor mi přijde zbabělé, Názory.Aktuálně.cz, 17.září 2018