otrokyně

čeština

výslovnost

• IPA: [ˈʔɔtrɔkɪɲɛ]

dělení

• ot-ro-ky-ně

etymologie

Přechylovací příponou -yně k maskulinu otrok, které vzniklo jako složenina předpony ot- označující odloučení od něčeho a kořenu rok odvozeného od rek, varianty staročeského řéci, tj. říci.

varianty

• (lidově, nářečně) votrokyňa

podstatné jméno

• rod ženský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	otrokyně	otrokyně
genitiv	otrokyně	otrokyň
dativ	otrokyni	otrokyním
akuzativ	otrokyni	otrokyně
vokativ	otrokyně	otroci
lokál	otrokyni	otrokyních
instrumentál	otrokyní	otrokyněmi

význam

1. žena nebo dívka, která je zbavena svých práv a je považována za něčí majetek
   • Několik desítek nejhezčích mladých dívek bylo podle svědků přinuceno pracovat jako sexuální otrokyně a ty, které to odmítly nebo s německými vojáky otěhotněly, byly zastřeleny.

slovní spojení

• sexuální otrokyně

související

• otrok
• otrokynin
• otrocký
• otroctví