pěstoun

čeština

výslovnost

• IPA: [pjɛstɔʊ̯n]

dělení

• pě-s-toun

podstatné jméno

• rod mužský životný

skloňování

pád \ číslo	jednotné	množné
nominativ	pěstoun	pěstouni / pěstounové
genitiv	pěstouna	pěstounů
dativ	pěstounu / pěstounovi	pěstounům
akuzativ	pěstouna	pěstouny
vokativ	pěstoune	pěstouni / pěstounové
lokál	pěstounu / pěstounovi	pěstounech
instrumentál	pěstounem	pěstouny

význam

1. osoba vychovávající jemu svěřené cizí dítě jako své vlastní
   • Johana se narodila neznámé matce v porodnici a poté skončila v zemském nalezinci, odkud ji předali pěstounům, manželům Váňovým ze Skrýšova u Votic.
   • Odměna pěstouna náleží pěstounovi, kterému bylo dítě svěřeno do pěstounské péče, a to až do zletilosti dítěte, resp. do doby, než pomine nezaopatřenost dítěte.
2. (zastarale) pěstitel (též v přeneseném významu)
   • Není ani ona divotvorná květina, jejíž pěstoun jí věnuje v své tiché světničce každou chvíli svého života (…)
   • „Tak vida: Krášlík! Zas jeden slovanský bůžek!“ plesal rozradostněný sběratel a pěstoun národní poesie, jenž právě pilně shledával také roztroušené drobty Slovanského bájesloví.

související

• pěstounka
• pěstounský
• pěstounství
• pěstovat